Československé opevnění z let 1935 -1938 bylo postaveno podle vzoru opevnění Maginotovy linie ve Francii. Naše opevnění bylo přizpůsobeno a upraveno podle našich stavebních inženýrů. Značnou mírou k odolnosti našich objektů přispěl profesor Stanislav Bechyně), který se zabýval železobetonovými konstrukcemi. Právě on přispěl k tomu, že objekty jsou stavěny z jednoho kusu železobetonu. Jak lze vyčíst z plánů, konstrukce objektů spočívá v železobetonových sítích navzájem propletených do sebe a zalitých betonem přesně stanoveným (dle přísných norem daných československou armádou – ŘOP – ředitelstvím opevňovacích prací).

Nejmenším objektem čs. opevnění je takzvaný řopík (pojmenovaný právě podle ředitelství opevňovacích prací). Náš řopík ve Stříbře je postavený v zesíleném provedení tedy A-160 Z  (Z jako zesílený) má zesílené stěny oproti normálnímu typu objektu A-160 (rozměry stěn objektu - viz 2 nákresy pod článkem). Jeho betonáž proběhla 16. 8. 1937. V betonu objektu je zalito 15 vrstev železných sítí. Zajímavostí je, že tyto sítě po rozebrání a složení na délku měří celkem 5,5 km. Hmotnost železa v objektu je 6 804 kg. Tloušťka stropnice (stropu objektu) je 100 cm plus zemina nahoře na objektu je 20 cm;  rozdíl oproti normálnímu objektu činí 40 cm.

Číslice 160 v označení objektu vyjadřuje úhel, který svírají oba kulomety, které byly hlavní výzbrojí bunkru.

Další zajímavostí bunkru je jeho umístění na skále, což výraznou měrou zvyšuje jeho obrannou hodnotu.

                                                         typ A-160Z                                                    typ A-160

  plány převztay z vojenkého historického archivu v Praze / a z webových stránek řopiky.net