Něco málo o typu LO vz. 36 typ C

  

Stavební varianty (typy) lehkého objektu vz. 36 byly označeny písmeny A, B, C, D, E a F. Realizovány byly však pouze typy A, B, C. Typ E byl vystavěn jen ve dvou exemplářích. Jednotlivé typy se odlišují počtem střílen a tloušťkou obvodových stěn. Typ A a B byly dvoustřílnové pevnůstky, s rozevřením střílen 45° (palebný vějíř obou zbraní tak obsáhl 135°) a lišící se odolností. typ A měl stěny a strop o 10 cm slabší než typ B. Typ C je třístřílnový objekt: osy střílen svírají rovněž 45° (palebný vějíř tak celkově má 180°). Typ E má jedinou střílnu v čelní stěně. Další varianty (D a F) nebyly nikdy realizovány a dnes není ani jasná jejich uvažovaná podoba (podle některých údajů měly být navrženy pro boční palby, další možnost je, že byly jen zesílenými variantami objektů C a E, stejně jako typ B je zesílenou pevnůstkou A).

Poměrně značné rozdíly jsou mezi pevnůstkami budovanými ZVV Praha (Čechy), ZVV Brno (jižní Morava) a ZVV Bratislava (jižní Slovensko). Často vyskytují různé další odlišnosti a místní úpravy – například řešení vchodu má někdy podobu protizáplavové šachtičky, přístřešku a v jednom případě i několik desítek metrů dlouhé štoly vyraženou ve skále (pevnůstka nedaleko Bíliny).

K pozorování okolí byla pevnůstka vybavena stropním otvorem pro zrcátkový periskop. Střílny tvarované v betonu byly díky větším rozměrům poměrně zranitelné. Mohly být uzavřeny dvojicí 30mm ocelových posuvných uzávěrů opatřených úzkým pozorovacím průzorem. S lafetací nebylo počítáno a zbraň byla umístěna na dřevěném stolku pod střílnou. Stolky se při střelbě nadměrně otřásaly, čímž trpěla její přesnost. Některé útvary se proto pokoušely o výrobu improvizovaných lafet. Systémově byl tento problém řešen až v roce 1938, kdy se v Královopolské strojírně v Brně nechalo vyrobit 500 speciálních lafet. Z nich se do září 1938 dostalo do pevnůstek pouze 240 kusů.

článek převzat z Lehké opevnění vzor 36 – Wikipedie (wikipedia.org)