Rekonstrukce LO
Vinou pokračující pandemie Covidu-19 a uzavření okresů vyhlášeného vládou začala naše sezóna na stříbrském opevnění později, přesněji až v květnu.
V průběhu zbývajících měsíců roku jsme průběžně prováděli na všech třech našich objektech udržovací práce, jako je sekání trávy, vyřezávání náletové vegetace či některé vnější i vnitřní nátěry. V červenci jsme natřeli také dřevěné stojany informačních tabulí nejen u námi spravovaných objektů, ale též i u dalších bunkrů v rámci naučné stezky po předválečném opevnění od Stříbra až ke Vranovu.
Během letních měsíců jsme pomoci dřevěných železničních pražců zpevnili hrany v zemním valu u vchodu do objektu č. 20.
Rok 2020 byl, stejně jako rok následující, ve znamení pandemie covidu-19, což zejména během jarních měsíců znemožnilo naše návštěvy ve Stříbře a tím i větší práce na všech třech námi spravovaných objektech lehkého opevnění.
Největší změnu lze zaznamenat u objektu E-22/21/A-160Z, k jehož pravé střílně jsme instalovali originální ocelové podpěry maskování z 60. let, které jsme dovezli od obdobného objektu LO v blízkých Kladrubech. Především v létě pokračovaly drobné udržovací práce včetně obnovy části nátěrů a vysekávání či vyřezávání náletové vegetace. Toto se týkalo i objektu vzor 37 č. 20, u kterého jsme odstranili náletové dřeviny, které narušovaly kamennou rovnaninu.
V rámci výřezů nežádoucí náletové vegetace jsme se zaměřili na zlepšení viditelnosti objektu č. 21 zejména ve směru z hornické naučné stezky. Naší obvyklou prací, kterou provádíme každoročně v červenci, jsou nátěry dřevěných stojanů informačních tabulí nejen u našich tří objektů, ale u všech bunkrů, jež jsou součástí zatím ještě nedokončené naučné stezky po předválečném československém opevnění na Stříbrsku.
Provedli jsme úpravu zázemí u objektu E-22/21/A-160Z, kde jsme upravili plochy u ohniště. Aby nedocházelo k sesuvům zeminy u vchodu do objektu E-22/20/A-140Z, doplnili jsme zde opěrné stěny z dřevěných železničních pražců.Novými nátěry jsme opatřili ocelové prvky u všech námi obhospodařovaných objektů.
V návaznosti na zabezpečení objektu provedené v předchozím roce jsme provedli obnovu vnitřních prostor objektu vzor 36 včetně vybílení stěn vápnem a nátěr betonové podlahy. Vzhledem k jeho poloze na vyvýšeném místě, kdy vinou povětrnostních vlivů dochází k rychlému znehodnocování vnějších nátěrů, jsme provedli také částečnou obnovu jeho maskování. Nutností byl také pravidelný úklid tohoto exponovaného místa, které je hojně navštěvované místní mládeží, a také úprava terénu u vchodu do objektu.
Nejnáročnější akcí roku 2016 byla obnova tzv. komínku u výduchu zplodin od pravé střílny. Tento cihlový komínek, který byl vybudován v souvislosti s reaktivací objektu v 60. letech, byl vinou použití nekvalitních rozpadajících se cihel ve velmi špatném stavu. Po odtěžení vadného zdiva byl vybudován komínek z nových cihel. Jednalo se o velice náročnou práci, zejména proto, že jsme zejména v nižších partiích výkopu museli pracovat ve velice stísněném prostoru.
Počet námi obhospodařovaných objektů lehkého opevnění Plzeňské čáry se rozrostl na tři. Tím třetím objektem je bunkr vz. 36 s označením VII.a/14/C (úsek Stříbro – jih) na skále nad stříbrským hornickým skanzenem, v sousedství hlavní železniční trati Plzeň - Cheb. Vlastní bunkr i jeho okolí bylo v závěru roku zbaveno odpadků, vnitřek objektu byl vyčištěn. V blízké době bude provedeno jeho zabezpečení – instalace dveří a krytů střílen a otvoru pro periskop.
I tento bunkr je opatřen maskovacím nátěrem.
V tomto roce jsme převzali do své péče sousední objekt lehkého opevnění vz. 37 s označení E-22/20/A-140Z. Tento bunkr se nachází asi tři stovky metrů od našeho „původního“ objektu E-22/21/A-160Z, v sousedství hornické naučné stezky nad řekou Mží. I tento objekt je opatřen záhozem a prefabrikací u týlové stěny z reaktivace v 60. letech. Zvnějšku má historický vzhled z období reaktivace; rovněž je na bočních stranách, tedy u střílen, opatřen drátěným pletivem pro umístění maskování. Vnitřek objektu pak slouží jako naše základna – k uskladnění materiálu a k občasnému přespání. Interiér objektu byl vyčištěn, byly zde obnoveny nátěry jak stěn, tak i jeho kovových součástí.
Na objektu E-22/21/A-160Z pokračovaly drobné udržovací práce; mnoho práce bylo vykonáno i při údržbě pozemku kolem bunkru.
I v roce 2014 pokračovaly práce na rekonstrukci našeho objektu i na úpravě jeho okolí. V interiéru bunkru byly instalovány nové plechové lapače nábojnic, které jsou dokonalou replikou těch původních. Byla doplněna a dokončena protipěchotní překážka. Prováděli jsme také úpravy a údržbu přilehlých pozemků, které máme pronajaté od města Stříbro, zejména výřez náletové vegetace včetně pravidelného sekání trávy.
Především v letních měsících jsme zaznamenali velký zájem o návštěvu našeho bunkru, kteří se seznamovali nejen s objekty lehkého opevnění na připravované naučné stezce, ale po hornické stezce putovali do skanzenu u štoly Prokop. Jako památku na návštěvu u nás si odnášeli nově vydanou phlednici se snímky původního i současného stavu objektu E-21/22/A-160Z.o
replika lapačů nabojnic
uprava terénu a vyřezávání krovin
V roce 2013 nám moc času na práci na řopíku nezbývalo. Přesto se nám nějaké menší práce podařily udělat. V uplynulém roce jsme pracovali hlavně v interiéru objektu. Uvnitř jsme sjednotili nátěry všech kovových prvků do původních barev, v kterých byly v období reaktivace v 60. letech (tj. do barvy khaki). Zároveň jsme prováděli menší úpravy terénu okolo vstupu do objektu, které spočívaly ve srovnávání pozemku a vyřezu dřevin. Při těchto málo pracích se průběžně upravoval terén tím, že jsme vyřezávaly náletové křoviny okolo objektu. Největší prací, kterou jsme na objektu provedli, je částečná izolace stropnice okolo periskopových rour. Dílčí opravou prošly i maskovací dráty u pravé střílny, kde jsme museli docílit většího napnutí tím, že kotvící bloky byly zabetonovány do země. Další významnou záležitostí, která zatím není na objektu vidět, je příprava (výroba) protipěchotních překážek, které doplní již vzniklý systém. Po doplnění překážek bude tento systém představovat, jak vypadaly protipěchotní překážkové systémy v období Mnichovské dohody v roce 1938. Tyto překážky sice nebyly použity v období úprav PAO (proti atomové ochrany – prefabrikace), ale překážkový systém přece jen k těmto objektům nedílně patří.
Na počátku roku jsme prováděli výřez náletové zeleně v okolí bunkru. Jednalo se o křoviny a drobné stromy. Současně jsme prováděli různé udržovací práce, jako byly nátěry vnitřních prostor nebo doplnění výdřevy instalované v loňském roce (doplnili jsme repliky drátěných spon).
V jarních měsících jsme na objekt osadili závěs pravého periskopu s replikou „hříbku“. Současně jsme nechali vyrobit repliky poválečných venkovních uzávěrů střílen. Provedli jsme některé práce, které v letním období umožnily osazení poklopu nad šachtou prefabrikace. Z tohoto důvodu jsme vyměnili jeden stropní panel.
Během červencového týdne jsme instalovali protipěchotní překážky (jedná se o repliku). Tato práce byla velmi náročná a nepříjemná (zejména natahování ostnatého drátu). Náročná byla i přeprava překážek, které byly zapuštěny do betonových bloků. V tomto týdnu se nám podařilo natáhnout poválečné dráty na maskování (u pravé střílny). Jednalo se o drát průměru 5 milimetrů, který jsme museli rozvinout a napnout. Bez příslušného ženijního vybavení i tato práce byla náročná a nepříjemná. Provedli jsme některé terénní úpravy v okolí objektu (srovnání prostoru u vstupní šachty). Nátěrem penetračního přípravku jsme připravili objekt pro nové maskování. Toto bylo kolegy z Klubu vojenského opevnění Stříbro provedeno v srpnu. Toto maskování z větší části (80 procent) odpovídá původnímu provedení z roku 1938.
Před Dnem evropského dědictví (8. září) byla osazena lafeta poválečného typu UL 1 i v levé střílně.
V pracích budeme pokračovat i do konce roku. Bude se jednat zejména o vnitřní práce (opravy nátěrů, konzervace před zimním obdobím).
I v letošním roce jsme se snažili pohnout s rekonstrukcí našeho objektu. A to i přes skutečnost, že jsem se musel potýkat se složením státních maturit. Hned zjara jsme opět pokračovali v mírném prořezávání křovin, které neustále rostou. Současně jsme začali s přípravou na vyčištění podlahy v objektu, jelikož našim cílem bylo natřít podlahu a tímto ji i zaizolovat ze spodu. Mezitím jsme provedli skoro každoroční opravy nátěrů většiny kovových prvků v řopíku. Na konci července jsme na objektu strávili celý jeden týden, během kterého se nám podařilo udělat několik drobných věcí. Jednou z nich byla i oprava bílého nátěru vnitřního prefabrikátu. Ovšem natírat podlahu jsme začali až koncem srpna. To byla asi vůbec nejhorší práce za naše působení na objektu. Z důvodu, že se u nás dole drží vlhkost, museli jsme podlahu několikrát vysušovat. Což byla i jedna z prácí v červnu. Nakonec se nám podařilo podlahu v objektu vysušit a po etapách jsme ji začali natírat. Na přelomu září a října jsme teprve dotřeli vnitřek. Ještě máme před sebou úkol doopravit lak a natřít vstupní chodbičku se schody. Druhým důležitým krokem je to, že se nám podařila znovu obnovit výdřeva prozatím na jedné stěně. Tyto práce byli také velmi náročně, jelikož dojíždíme na objekt ze vzdálenosti 100 km a dělali jsme tuto výdřevu od konce září do začátku listopadu. Nejhorší bylo lepení prken na stěnu, které šlo opravdu pomalu. Nicméně na přelomu října a listopadu jsme tuto práci dodělali. Zbývá nám už jen kousek v rohu, kde musíme přesně vyříznout prkno podle tvaru roury odvodu zplodin a přidělat na výdřevu spony (armování, které vylézalo z výdřevy a drželo ji). No uvidíme, zdali tyto práce stihneme dodělat ještě do konce tohoto roku. Každopádně jsme opět na začátku listopadu prořezali křoviny a objekt je tedy momentálně nádherně vidět.
K rekonstrukcím už toho bylo dost, ale stojí za řeč i to, že se nám podařilo získat dvě dobové fotky, kde jsou zřetelně vidět tvary maskování objektu v roce 1938. Proto máme do budoucna v plánu podle těchto fotek obnovit maskování do původního stavu. Dnes máme na objektu maskování sice s autentickými barvami až na žlutou, která má být trochu tmavší, ale s vymyšlenými tvary. Takže mohu konstatovat, že máme stále co dělat.
Provedené práce v roce 2010
V roce 2010 se nám podařilo obnovit ventilační komínek z 60. let. Tato činnost nám zabrala převážnou část srpna a června. Největším problémem při této práci bylo hledání přesného místa, kde se tento komínek nacházel. První práce na spojené s jeho znovuvýstavbou jsme zahájili na začátku května. Před jejím zahájením jsem si pořídili plány reaktivovaného lehkého objektu s přesnými rozměry tohoto komínku. Na začátku června jsme pak začali kopat. Práce nám šla docela rychle, během ní jsme nalézali cihlové zbytky původního ventilačního komínku z 60. let. Po cca třítýdenním kopání jsme došli na základ. Vykopat díru, hlubokou asi 1,60 m a o půdorysu asi půl na půl metru nebylo jednoduché. Po tomto snažení jsme začali shánět stavební materiál. Když už bylo konečně všechno pohromadě, začali jsem tento komínek zdít. Jak je zřejmé z fotografií, byla to docela legrace. Po úmorném dvouměsíčním snažení jsme tyto práce dokončili v polovině záři. Podle mého názoru to nevypadá vůbec špatně. Ještě do konce roku by jsme chtěli natáhnout dráty pro maskovací síť. Tyto úpravy již budou snad jedny z posledních prací při rekonstrukci poválečného stavu objektu. Připravujeme taky protipěchotní překážky, které se instalují před objekt. Radikální změnou prošlo okolí objektu, které jsme mírně vykáceli a hodláme na něj, jak jsem již zmínil, instalovat protipěchotní překážky. Kovová část překážek byla hotova koncem roku; počátkem roku 2011 provedeme jejich zabetonování a potom instalaci v terénu.
fotografie z prácí na ventilačním komínku foto KVH Ležky
